Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

WUT Španělsko + Francie

Španělsko a Francie

Světová a klubová výstava jezevčíků spojená s dovolenou

 

Ahoj všem,

jsem tu opět s dalším povídáním, tentokráte o velké výpravě Českých jezevčíků na Klubovou s Světovou výstavu všech jezevců, až do dalekého Španělska! A jelikož se jednalo o výpravu vskutku velkou a událo se toho při ní hodně, bude to asi vyprávění delší… Takže začneme pěkně popořadě.

            Jednoho letního dne se konalo u Katky – mé chovatelky ze stanice Valentinka, velké setkání jezevčíků, grilovalo se, pilo a jedlo, nás párkopsů byla plná zahrada a tu se Brožovi – z chovatelské stanice Pro-Euro zmínili o tom, že se chystají na konci září do Španělska, na Světovou a Klubovou výstavu jezevčíků. Katka si řekla proč ne a jala se nenápadně, tak jak to ona umí, navrtat i moji paničku. Ta měla sice jiné plány, ale ty nakonec nevyšly takže…bylo rozhodnuto, zaplaceno, domluveno a sbaleno a mohlo se vyrazit.

            Ve středu 24.9.08 byl domluven odjezd na dobu „někdy přes den“ – podle toho, kdy Brožovi vyrazí z Jihlavy, aby nás cestou nabrali v Praze a pokračovalo se dál na Německo, Francii až do Španělska. Z poledne se nakonec stalo odpoledne a my jsme po sbalení všech krámů a hlavně naložení nás 12ti dospělých jezevčíků a ještě 2 štěňátek konečně mohli vyrazit. Cesta kupodivu probíhala plynule a i s přestávkami na naše venčení, kdy jsme řádili a běhali po odpočívadlech, která jsou hlavně ve Francii pro nás pejsky opravdu moc pěkná , jsme se na místo dopravili po 24 hodinách. Páníčkové navíc stihli i snídani a svačinku a tak jsme v šest večer byly na severu Španělska v Baskitsku – v městečku Meňaka, kde už čekali na dvě malá štěňátka noví páníčci. Na nás čekalo vřelé přivítání a pěkná prochajda, páníčky krásné ubytování v starobylém ale nádherně zrestaurovaném, kamenném pensionku u seňory Yolandy, kam jsme my, čtyřnožci, ale bohužel nesměli. Ibon pak páníčky pozval na typickou baskitskou večeři. Panička mi o ní pak vyprávěla, protože ani tam jsme nesměli, ale řeknu vám, ti se museli ale nacpat! Jen si to představte. Nejprve dostali místní speciální polévku, pak zeleninový salát (salát, brambory, vejce, chřest, cibule, rajčata, papriky), opečené a podušené papriky, bacalhao – neboli vařenou sušenou tresku, kalamáry ve speciální místní úpravě s inkoustovou omáčkou, telecí řízečky v těstíčku, hranolky, opékané klobásky, sušenou šunku, bagetky, mléčnou rýži, karamelový flan, ovocný salát, víno…

Páníci si zvesela povídali hlavně o psech, jak jinak… a panička překládala a taky tahala z Ibona rozumy, jak to u nich chodí s lovem. Jezevčíci se prý až tak nevyužívají. V oblasti hor a lesů, kde jsme se právě nacházeli prý lov spíš spočívá v tom, že se vezme hodně psů – např. podengů, naloží se jich tak 40 – 70 do náklaďáku a vypustí v lese, tam pak štvou zvěř – hlavně černou a vysokou, které je tam prý spousta…Pro nás zvláštní způsob…štvanice se vším všudy, už u nás neuvidíme. Nebo se využívají spíše větší rasy na „donášku“ (ohaři…), pro jezevčíka moc práce nemají, když mi to panička vykládala, byla jsem ráda, že žiju u nás, kde je pro nás malé práce dost a dost ;-)

 Když nás pak po večeři, téměř v jedenáct v noci páníci venčili, málem se kutáleli…My si zatím „hodovali“ na granulích…taková nespravedlnost…(Ale panička mi ulila kousek té dobré šunky a tak jsem si nakonec taky smlsla ;-) )

My psové jsme přespali v jedné místnosti v Ikonově domě a ráno si nás páníčci vyzvedli na venčení. Hlaďáci Pro-Euro šli na loučku za vesnicí, to oni mohli, jelikož nehoní ani ovce, ani kozy, ani koně a ani krávy… My, drsné Valentinky jsme museli kousek dál, do lesa, kde nás paničky vypustily. Tam jsem si vesele prošmejdili terén a lehce vyklusáni jsme se po 20ti minutách nechali svolat. Páníci naložili auto, nasnídali se, rozloučili se a vyrazili s námi k Oceánu! Páni tam to bylo krásné! Někteří z nás byly u moře poprvé, takže jsem mohla dělat machra, že já už jsem byla, tak jsem vesele běhala po pláži a utíkala před vlnami, které byly opravdu veliké, protože byl zrovna příliv. A „tahala“ jsem všechny vyvádět na pláži a v moři nějaké nepravosti ;-) Tohle nám vydrželo více než hodinu, než nás dohnal místní plavčík a vyhodil nás z liduprázdné pláže, že tam nemáme co dělat…Drzoun ;-) Samozřejmě jsme v městečku (a nejen tam) vzbudili patřičný rozruch…Ono 5 hladkých trpaslíků/králíků a 7 drsných králíků/trpaslíků pohromadě se jen tak nevidí ;-) Pak už jen osušit, otřepat z nás písek a mohli jsme vyrazit směr Valladolid – místo výstavy.

Posledních 300km jsme prospali, unaveni po plážování. Čekalo nás ubytování v Ibis Hotelu a povinný odpočinek před našim velkým dnem. Páníci se šli večer najíst i páníčkama Voseckýma od standardních dlouhánů a my zatím hlídali oční víčka z vnitřní strany…sichr je sichr co kdyby nám ty tmavý oči chtěl někdo ukrást!

V sobotu ráno brzy vstávat, vyvenčit, nasnídat, sbalit a zase do auta. Kousek jsme popojeli na výstaviště a netrpělivě očekávali, zda nás Španělé vůbec zaregistrovali a zapsali do katalogů. Ufff panička si oddychla a já si namazala polštářky na tlapkách… ;-) Sobotní výstava byla výstavou klubovou. Účast byla po oba dny přibližně stejná, cca. 200 pejsků, na naše poměry málo, na jejich prý hodně. Když jsme se svěřili s tím, že se jen na naší klubovce se schází dvojnásobný počet a na světovku, kterou ČR pořádá v roce 2011 je očekáván počet daleko vyšší…se jim zamlžili brejličky :D Zastoupeno bylo samozřejmě hlavně Španělsko pak Portugalsko, Francie, Itálie, Rusko, Německo, Belgie…no a samozřejmě ČR, reprezentována celkem 14ti pejsky. „Co řekneš paničko k celkové kvalitě pejsků a výstavě jako takové…? „

„No co řeknu Béďo? Asi tolik: Pohledem našineckým, se zejména u drsných a hladkých miniatur, výrok rozhodčích a náš příliš často neshodoval ( a to nejen v kategoriích, kterých jsme se účastnili ;-))… Velmi často jsme na postech nejvyšších viděli pejsky, z našeho pohledu „vysoké“, „hrbaté“ či proporciálně nebo povahově a vůbec celkově nepříliš vyrovnané. Samozřejmě se našel sem tam i pejsek, který byl opravdu pěkný – například francouzká ch.s.  Ker ki Douar měla pejsky pěkné a vyrovnané, velmi pěkný byl například Boris deKer ki Douar, ale i u něj jsem našla malé „ale“…nelíbila se mi jeho povaha, byl nervozni, „agresivní“…, snažil se kousnout rozhodčího a chňapnul i po mě, když jsem si jej šla prohlédnout jako tvého možného ženicha…Ale zpět od jednotlivců k celku. Výroky sudích je třeba respektovat, každý má pochopitelně svůj jedinečný ideál krásy a to co se nám zdá pěkné a „jak by mělo být“ může druhému připadat „nepovedené“…A ani systém udělování titulů, kdy o jeden jediný CAC titul soutěží vítězové tříd, není u nás obvyklý a zmatky vzniklé při udělování titulů  při závěrečných soutěžích na mě nezanechali příliš velký dojem. Prostě taková „malá španělská vesnice“ ;-)Bylo vidět, že se při přípravě snažili o co nejlepší výsledek, ale asi jsme od nás už trochu rozmlsaní, nebo jsme možná čekali příjemnější „jižanskou“ atmosféru. Pokud mohu posoudit, naše výstavy probíhají více v klidu a pohodě, v uvolněné a příjemnější atmosféře, vystavovatelé a zejména organizátoři jsou příjemnější a přátelštější…i přes to, že máme oproti „jižanům“ pověst  studených  čumáků…“

 Největší úspěch v první výstavní den sklidila moje tetička – Frgíška Katky Benediktové – stala se CAC, Klubový vítěz, BOB…. Výsledky nás ostatních pejsků:

Drsní – trpaslíci a králíci – Valentinky: Já - Beďulka VD1 – (pracovní třída), Vendulka – VD1, Ťápa – VD, Dalamánek V1, Oříšek V1

Hladcí trpaslíci a králici – Pro-Euro: Arabelka V1, res.CAC, F1 Schumi V2, Hazard Baby V1 jun., Chic V1jun. Cherrynka V4 jun.

Dlouháni standard – Von Vosecky: Blanka V3, Alibaba VD

 

Sobotní výstava skončila a my se zase s páníčkama přesunuli po venčící pauze, na hotel. Paničky se šlechtily – chystaly se na slavnostní večeři a setkání jezevčíkářů. Večeře prý byla prima, oproti samotné výstavě více uvolněná nálada, výborné jídlo o čtyřech chodech…jedna specialita za druhou a tak chutný a dokonalý medium steak panička ještě nikdy nejedla…no nedonesla mi ani kousek, tak nevím…

 

Nedělní WUT čili Světová výstava jezevčíků. Organizace a vše kolem zůstalo stejné, trochu hektické, mírně chaotické, páníčkové očekávali minimálně vyhlašování a vyvolávání v angličtině, ale bohužel nedočkali se, avšak připraveni ze soboty, už tento stav snášeli lépe. Pro všechny se změnilo číslo kruhu a také sudí. Tento den byl soudce u nás, drsných miniatur, poměrně lepší, spravedlivější a s jeho výroky jsme se více-méně i ztotožňovali. Dle mojí chovatelky udělal jen jediný sek… Ten se bohužel dotknul mě. Nevím ale, jak objektivně toto lze soudit…Byla jsem ten den v Mezitřídě se Španělskou čubičkou, a ačkoliv jsem de-facto vyhrála a dosáhla jsem prvního místa, rozhodčí mi udělil pouze známku V.D. čímž mě vyřadil z dalších kol o CAC. No co už… ;-)

   Já si ale „spravila chuť“ za malou chviličku, mohla jsem totiž dělat to co mi opravdu jde a k čemu opravdu jsem… Po oba dny se konala současně s výstavou jezevčíků i výstava loveckých potřeb, trofejí, zbraní…a taky tam vystavovali umělou noru… A představte si, měli tam dokonce i dvě živé lišky a bachyni se selátkem v ohrádce! Panička se chopila příležitosti a v rámci výcviku se šla i se mnou zeptat, jestli bych nemohla... A ačkoliv pánové neuměli anglicky a panička neumí španělsky, z portugalštiny ji zůstalo v hlavě maximálně jídlo a sprosťárny :D, předníma - zadníma se domluvili a šup se mnou do nory na bezkontakt… Ale nebyla to nora na jakou jsem zvyklá u nás. Byla daleko komplikovanější a náročnější na orientaci. Byl to nadzemní labyrint s několika komorami s otevřenými (drátěnými, ale to jen kvůli výstavě a  obecenstvu) i zavřenými (bedněnými) úseky. I systém norování byl jiný. Musela jsem nejprve lišku hlásit na kotlích a přehánět (avšak ne do „U“ ale do čtverce) – to zatím podobně jako u nás, ale potom lišku přehnali, a já ji musela v labyrintu vyhledat a zahlásit. Pánové se nejprve na mě a paničku koukali nedůvěřivě a tak trochu „s úšklebkem“. Jenže… španěláci se přepočítali, zřejmě (opět, jako jiní) nečekali, že tělem malá holka jako já, může parádně norovat. Po chvilce, než jsem stihla přeběhnout ke druhému kotli se kolem nás začali scházet lidé z lovecké výstavy a já fungovala jako živý výstavní exponát. Než jsem noru doběhla, což mi zabralo celkem kus času, vzhledem k tomu vyhledávání v labyrintu, byla kolem snad půlka výstaviště… A normistři jen stáli, s otevřenými ústy a paničku poplácávali po rameni, palce měli až u stropu a bylo slyšet jen jasně srozumitelné slovo excellent . Já byla unavená, ale spokojená, tohle se mi fakt líbilo, tady jsem mohla ukázat opravdickou práci, to k čemu jsem „stvořena“… jak to chodí na noře, prohledávat labyrint a vyhánět, přehánět, hlásit. Tento jejich způsob je opravdu nejvíce podobný realitě a škoda, že není zaveden i u nás… Je to mnohonásobně delší a náročnější práce co se týče orientace, samostatnosti, schopnosti rychlého úsudku, ale ten výsledek… Panička jen litovala, že se zrovna nekonala soutěž…Nebylo by prý špatné mít takovou zkoušku uznanou…;-) Stejně to prý chodí i ve Francii, tak uvidíme… třeba si uděláme někdy výlet ;-) Výborně jsem tímto reprezentovala i moji chovatelskou stanici a dokonce mě viděl pracovat a moc mě chválil i pán, který si bral v létě od Katky štěňátko právě do Španělska…Není nad pořádnou reklamu! Jen ať vidí, jak jsme my, český jezevčice šikovný ;-)

Ale abych se vrátila zpět k výstavě a zejména výsledkům. Tento den opět nás, malé drsňáčky, nejlépe reprezentovala tetička Frgíška – Vyhrála V1, CAC, světový vítěz WUT. Já, jak už jsem říkala,  dostala VD1, Vendulka V1 (třída pracovní), Ťápa V2, Dalamča V4, Oříšek V1, Škrajda VN1 – nejlepší dorost…

Hlaďáci Pro-Euro: Arabeska V2, Suchumi V2, Hazard Baby V1 světová vítězka mladých, Chic VD, Cherrynka VD.

            Dlouháni von Vosecky: Blanka V3, Alibaba V1.

Nedělní výstava se blížila ke konci, ještě závěrečné soutěže, které opět provázely problémy s organizací, jeden z našich párů – Oříšek a Frgíška, ačkoliv byl přihlášen a zaplacen, nebyl zapsán do katalogu…do skupin místo mne zapsali světlého Oříška… No prostě zmatek nad zmatek. Ale všichni vítězové byli vybráni a výstava skončila. Unaveni jsme byli všichni… Večeři si tentokrát páníci dali jen na hotelu a šlo se celkem brzy spát.

                  V pondělí ráno jsme s menšími komplikacemi opustili hotel a hurá do Francie. Od Voseckých jsme dostali typ na krásný výlet – Západní Francii – oblast Bordeaux. Po cestě jsme opět projeli přes Bilbao a ještě se pokochali krajinou Baskitska. Tentokrát jsem obývala horní klec s Oříškem a měla jsem krásný výhled na silnici a krajinu za námi. A běda, jak se za nás postavil motorkář…to jsem vždycky začala štěkat a hlídat.. :D Strašná legrace! Po pár hodinách jsme dorazili do městečka Biscarrosse Plage. Do západu slunce zbývala asi hodinka a tak šup na pláž, abychom se pořádně proběhli. Já si zase rozvzpomněla na svůj oblíbený plážový sport – rackování a následně se ke mně přidali i ostatní. Takže jsme po těch krásných širokých a nekonečně dlouhých plážích s dunami na straně jedné a oceánem na straně druhé, běhali jako vláček, jeden za druhým, druhý za třetím…a to až po číslo 11… Arabelka byla z běhů vyřazena, jelikož začala hárat a pánům se zapalovala lejtka a mohlo by to vyvolat případné nepřístojnosti ;-) Já fungovala jako mašinka, když se běželo za rackama, byla jsem vždycky první, když se mělo běžet od racků k páníčkům „vlak couval“ a já byla skoro vždy poslední, pokud ovšem v místě výskytu páníčků nebyl i zvýšený výskyt racků… No prostě legrace největší. Konečně jsem měla parťáky, kteří mi s naháněním helfnuli a bylo to znát. Někteří si se mnou dokonce i zaběhli do vln a ačkoliv Pro-Euro páníčci trpěli strachem, že jejich hlaďáčky nějaká ta vlna smete, naštěstí se tak nestalo a prokázala se přirozená jezevčičí inteligence a pud sebezáchovy a před každou větší vlnou jsme vždycky včas zdrhli. Jakmile sluníčko zasyčelo o hladinu, páníčci nás vysušili, vytřepali a ještě se stihli vyfotit se západem za zády do rodinného alba a jelo se hledat ubytování na dnešní noc. Páníci našli prima hotýlek jen 300metrů od pláže a dun, panička zjistila situaci a k naší velké radosti měli volno a pejsky brali. Ale pro jistotu jsme nezmiňovali počet..;-) Páníci bohatě povečeřeli vybrané místní specialitky – kozí sýr s humrovou omáčkou, paštiku z husích jater s uzeným kachním prsíčkem a salátem k tomu perníkový chleba, jako druhý chod čerstvého grilovaného lososa s baklažánem a lískovými oříšky nebo jehněčí steak s brambůrkami a nakonec to „zazdili“ desertem – zmrzlinou s kalvádosem případně kávovo-karamelovou zmrzlinkou, či čerstvým kiwi s horkou čokoládovou omáčkou… K tomu popili růžové a bílé víno… My ty dobroty cítili i na dálku… Páníci celý večer zase funěli a měli ták véééliká bříška, že jsme se jim málem nevlezli pod peřiny. Pak hupky do říše snů, ráno se vstává na pláž! Jak nás páníci večer propašovali dovnitř tak nás i propašovali ven, ještě něž personál vstal a šlo se plážovat. Běhali jsme po dunách a doběhli jsme až na pláž, kde se po chvíli objevilo obrovské hejno racků, ale páníci nás odvolali, jelikož kdybychom to prý zjistili dříve něž oni, byl by malér na světě. Cimprlíci… ;-) Ale i tak jsme se zase pěkně proběhli a za hodinku byla pláž opět plná našich stopiček a paciček… Z pláže jsme přišli celý mokří a od písku, Ťapinka si neustálým běháním odřela ťapinky a slaná voda jí v ranách svědila, takže umýt nožky sladkou, osušit, vytřepat a šup do mobilních domečků v autě. Páníci dali rychlou snídani, zapsali svá pozitivní zjištění o hotýlku do Knihy hostů a paní recepční si ještě vyžádala překlad, jelikož páníci – vlastenci - vše napsali česky :D. Pár posledních fotek a hurá na cestu zpět, do zimy…

                  Zpáteční cesta byla nekonečná. Než jsme přijeli do Paříže přišlo nám to jako celá věčnost, pak ještě tři hodiny v koloně v Paříži…Nakonec jsme ve středu ráno kolem šesté hodiny ráno překročili České hranice, ale bylo to úmorné. Zima, chlad, déšť…brrr, vždyť ještě před čtyřiadvaceti hodinami běhali po pláži a bylo teploučko, páníci byly jen v kraťasech…

            Ale vzpomínky na tu krásu mě vždycky zahřejí a hlavně…už se těším na další výlety a podniky, které pro nás panička plánuje…Jako třeba hned v sobotu – Barvářské zkoušky na Vysočině, nebo další víkendový výlet do Krkonoš s jezevčičí rodinkou…

 

Zdraví Vaše cestovatelka BéĎa 

 

Fotky z velkého výletu naleznete opět ve fotogalerii (zatím jen část, panička jich nafotila opravdu hodně a vkládání zabere dost času ;-) )

 

 

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!