Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

Výlet do ZOO

Jak jsem byla v ZOO

duben 2007

 

Jeden z dubnových pátků, zrovna když bylo to krásné, téměř letní počasí, si páníčkové vzali dovolenou a jali se mi ukázat, jaká různá zvířátka ještě žijí na zemi. V ZOO nebylo moc lidí, většinou jen maminky s dětmi, školky… Bohužel, já do pavilonů nemohla, ale všude jinde jsem zvědavě pokukovala, a nestačila se divit, co vše ještě může mít 4 nebo také 2 nohy J.

První naše kroky vedly k lednímu medvědovi, ten velikej bílej chlupáč byl tak krásnej! Hnedka bych si s ním šla hrát, jen kdyby tam nebylo to sklo…Pořád kolem nás plaval a hrál si s plovoucíma hračkama, plaval kolem nás, potápěl se…prostě a jednoduše blbnul a užíval si krásného počasí.

Další zvířátka která mě zaujala, byly vydry. Řeknu vám, že si stejně myslím, že to nebyly vydry, ale vodní jezevčíci…Plavaly kolem mě a zvědavě si mě prohlížely, skoro tolik jako já je. Mám pocit, že mě dokonce i zvaly, ať i s nimi jdu zaplavat!

 Potom následovaly různý kozy a srnečky, flekatý kozy s ohromě dlouhým krkem, kozy s černýma a bílýma pruhama. Ale k tomu co mě v celé Zoo zaujalo nejvíce… Byly to surikaty. Moje panička je má také hrozně ráda, moc se jí libí, ale mě se líbili ještě víc! Dokonce tolik, že jsem chtěla jít za nimi a ačkoliv jsem kňourala a prosila páníčky ať mě tam za nimi pustí, co mi jezevčičí síly stačily, nepomohlo to a já byla odnesena pryč…jaká škoda, já jsem za těma štěňátkama jen chtěla hupsnout a trošku si pohrát. Panička měla jediné štěstí, že mi pak dala líznout zmrzky, jinak bych jí to asi dlouho neodpustila ;-)

Dále jsme šli k vlkům, což mě moc nezaujalo, protože ti vlci, ty divoké šelmy, se jen líně povalovaly po zemi a popravdě, vypadali jako „obyčejný čévéčka“, tak nevím…To já, já jsem určitě daleko větší šelma psovitá! U velikých „kočiček“ to vypadalo úplně stejně, takže jsem si raději pořádně prozkoumala toho divného jelena s placatýma parohama.

Akčnější to začalo být zase až dole u kamzíků a vodního ptactva. Nejdřív jsem si chtěla očuchat kozenky, ale mladá koza byla tak drzá, že mě chtěla očmuchat také, takže jsem zavelela k ústupu. Nakonec na mě doslova vletěl óóóbrovitánský jeřáb a chtěl mě klovnout svým velikým zobanem. Já se tak lekla, že jsem se málem cvrkla do kožíšku. No, nesmějte se mi, jsem přeci jen ještě malej prcek a jeřába jsem jaktěživa neviděla! Páníci se vystřídali v pavilonu u opičáků a šlo se zase dál...Ptáci už se mi po zkušenosti s jeřábem zdáli dost podezřelí a raději jsem se jim snažila vyhnout (i když ty kačeny co lezly kolem stánků…no dala bych si říct, kdyby mě panička pustila z vodítka!).

Dost by mě zajímalo, kdo měl ten pitomý nápad, umístit kolem cesty dřevěná zvířata! Protože když je někdo tak malý, jako třeba trpasličí jezevčík, tak mi věřte, že se dřevěné medvědice lekne tak, jako se člověk lekne živého medvěda v lese! U dětského hřiště jsme se zastavili na párek a pivečko a posilněni a uklidněny ze všech šoků a nástrah jungle, jsme mohli pokračovat kolem opičích ostrovů, kachniček, plameňáků až k velikánským šedým obludám s dlouhatánským nosem. U tuleňů už jsem byla tak unavená, že jsem skoro usínala v sedě.

Návštěva v Zoo byla vážně moc a moc krásná. Musím to doporučit všem svým kamarádům. Chvílemi mi v té divočině šlo o život, to uznávám, ale zase ten adrenalin… Pan ředitel Pražské Zoo je asi moc hodnej pán, že nám, zvířátkům domestikovaným, dovolil vyrazit mezi naše kolegy z říše zvířat a umožnil nám tímto  zvětšit si obzory…Jen poprosím všechny pejsky, kteří se rozhodnout vzít své páníčky mezi zvířata, ať dodržují daná pravidla: Neštěkat, neprovokovat zvířátka, chodit jen na vodítku a po stezkách a hlavně! Nestrkat čumáček kam se nemá… A paníčky poprosím, ať po svých pejscích uklízejí…no však víte co ;-) (a to nejen v Zoo J )

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!