Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

Velkej zimní výlet

Jak jsme jeli na výlet s kamarádama aneb můj první velikej sníh

Leden 2007

Tak jsem se domluvila s paničkou, jakmile jsem dostala tu poslední povinnou včeličku, že je čas se seznámit s dalšíma kamarádama. A jelikož je panička pro každou špatnost, tak přišla jeden den s tím, že pojedeme na víkend na Vysočinu a bude tam prý asi tak 25 pejsků. Chtěla jsem to spočítat na tlapkách, ale umím zatím jen do desíti…Všichni jsme se moc těšili, celý leden bylo krásné skoro jarní počasí, beze sněhu, bez náledí, sem tam sluníčko a teplo tak akorát na zimní kožíšek…Ale těšně před odjezdem přišla kalamita…Ve středu napadlo sněhu na výšku 2 trpasličích jezevčičích štěňat a panička začala být nervózní…Chodila od okna k oknu, sledovala oblohu, sledovala padající „bile sfinstvo“ a pod fousy si brebentila něco sjízdnosti silnic a dálnic…Nakonec jí to nedalo, vytáhla zbrusu nové běžky a jela se uklidnit do té chumelenice…Vrátila se jako sněhulák...Já byla ráda, že jsem doma v teploučku…

Do pátku se silničáři probudili, protáhly dálnice a také silnice prvních tříd a my jsme mohli vyrazit. Jeli jsme s naší kamarádkou a cvičitelkou Alenkou a její fenkou Parsona Abbynkou autem. Po cestě jsem zase usnula a tak jsem si ani nevšimla, že od sjezdu z dálnice až k RS Želiv už silničáři moc nepracovali a celá cesta byla pod sněhem…

Ubytovali jsme se s páničkem, paničkou a novým kamarádem, Francouzským buldočkem Blueberrym (Borůfka) a pak jsem se šla seznamovat i s ostatníma. Byla to děsná legrace, nevím proč, ale od toho víkendu se mnou táhne pověst o zlodějce pelíšků, a to jsem si jen chtěla vyzkoušet, kterej pelíšek je nejlepší a jestli náhodou, někdo nemá lepší než já…

V sobotu začalo zase hodně sněžit, a já jsem blbla s Berrym v závějích, protože ostatní šli na velikou procházku, na kterou já jsem nemohla, protože na ten velikej sníh jsem ještě moc malá a Berry měl trochu kašel a dobíral prášky, tak zůstal se mnou. Panička ten den slavila narozeniny, tak jsem ji dala sněhovou pusu a za odměnu ze mě mohla očistit sníh a usušit mě J

Celý den sněžilo, celou noc sněžilo a já už se taky začala strachovat, jestli se v neděli vůbec dostaneme do Prahy, protože silnice do vsi byla celá pod sněhem a Alča neměla řeťezy…no nevím, co bych tam ještě dělala, protože všechny pelíšky jsem už měla odzkoušené, Berryho i Abbynku jsem prohnala a všechny už jsem znala…Naštěstí jsme si řetězy půjčili a kopec vyjeli…i když cesta k dálnici byla ještě krušnější než v pátek…všude byla spousta sněhu a nikdo z nás pěti nějak nepochopil systém sypaní silnic…protože někde bylo posypáno všechno, někde jen kopečky, někde zase jen zatáčky a někde jen levá strana silnice…občas nebyl posyp nikde…Ale ta příroda pod sněhem to byla krása…Ještě že je Alča tak dobrá řidička a dovezla nás až domů úplně v pořádku.

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!