Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

Teenager

Teenager -

aneb jak to se mnou tříská

květen 2007

"Hey kámo, tak jsem zase tady, jak žiješ, voe..." Být Béďa "dvounožec" asi by Vás v teď uvítala takto. Dnes by Vám ráda povykládala o tom, jak s ní šije puberta ;-) jen jí prý do toho už nemám kecat...

Zdravím všechny své kamarády a na úvod musím říct, že panička zase kecá, nic z toho co Vám tu prve povídala totiž není pravda a já jsem stále ta hodná jezevčičí holčička! Neodmlouvám, poslouchám a netropím žádné hlouposti a naschvály...to jen pro pořádek...   Tak kupříkladu v pondělí, v pondělí jsem poslušně čekala doma, až se smečka vrátí z práce, kde musí vydělávat penízky, aby bylo na doupátko, na granulky a hlavně na hračky ;-). Takže, celé dopoledne jsem byla doma sama a hlídala jsem. Občas jsem si prohlídla zda mám v pořádku oční záklopky z vnitřní strany, ale pořád jsem byla ve střehu! O tom snad žádná, ne? Jak říkám, po celou dobu co byli pryč jsem byla hodná. Pak se panička vrátila z práce a část své mzdy se rozhodla věnovat mě, komu taky jinému, žáno, a vzala mě na výlet ke strejdovi veterinářovi...Vymyslela si, že mi z lítání ve vysoké trávě slzí očička a že je mám prej "zarudlé", hehe taková kravina...No, ale veterinář, jakžto správný kapitalista, nemyslím to zle..., jí to samozřejmě odkýval a vrazil nenápadně paničce cosi do pracky. Sem si jako říkala, co to zase bude za chuj..., blbost, žáno....No doma, se z toho vyklubaly nějaký hnusný kapky do očí, a teď mi to tam kape, vždycky jak přijdu z prochajdy, vobluda jedna paničkovatá...a páníček taky, ten mě ještě drží, abych se ani nepohnula... Pak panička ještě že chce něco proti klíšťákům, což ji zase schvaluji, protože ti sou fakt votravní, jen kdyby mi to sfinstvo nelila přímo do kožichu...trošku to svědí, ale to ona neví, protože ona si do kožichu nic takovýho nelije. (Teda v sobotu, v sobotu zmizela a přišla s hlavou celou zrzavou...jako liška! A to byla vždycky blondýna...Asi si říkala, že už by mohla dostat rozum, hihi ;-) ) Ale zpět k pondělku, panička vyplázla u veta love, teda penízky, žáno, a šlo se domů. Doma už čekal páníček.

 Ale nachystali na mě pěknou boudu, rozházeli mi po chodbě a po pokoji pamlsky a vypařili se jak pára nad hrnecem a mě tam nechali samotnou!!! No nenechala jsem to jen tak. Od rána tam ležela krabice s novinama a dalšíma papírama na vyhození, no co, dopoledne jsem se toho ani nedotkla, protože dopoledne mám ráda svůj klid a jsem tak zvyknutá. Ale odpoledne, když se má jít ven? Aby mě jako nechali samotnou a šli se venčit beze mne? No tak to prrrr, takhle teda nee. Myslela jsem si, že je mám líp vychovaný! Tak už asi tušíte co jsem provedla, že jo? Hehe, řeknu Vám, byla to fakt legrace.! Vytahala jsem papírky, noviny, letáky, i krabice od mléka po chodbě a ty krabice i do postele, jen ať vidí, že takhle tedy nee! Jenže ouha...oni se mi nebyli jen tak venčit, ale byli shánět žrádýlko pro smečku! Bohužel jsem udělala chybu a teď toho lituju, protože jsem nedostala ani kousíček šunčičky :-( No, nic...stejně jim to příště udělám zase, protože za tu legraci to stálo :D

Další moje extempóre spočívalo v drobných stavebních úpravách v doupěti. No co Vám budu povídat. Dispozice doupětě je naprosto nevyhovující pro život jezevčíka, a to se bude panička chvástat, že dělá v jedné z největších projektantských firem...kdepak. Já tam s ní byla a řeknu Vám, nikdo tam nemá ani ponětí, že ve správněm jezevčičím doupěti by měla být minimálně jedna pořádná nora! Jediný co se mi u ní v té práci líbilo byl koberec jejího šéfa, tak jsem se mu tam vyčůrala a skoro i vykadila, škoda, že to tenkrát panička chytla do hrsti...Ale to bylo ještě loni, když jsem byla mimino...Před 14 dny jsme mu jenom tahala za kabel od telefonu a moc nechybělo a povedlo se mi ho shodit, panička to zase překazila :-( Nerozumí žádné srandě...a to mě má šéf rád...Ten by se určitě nezlobil...

Ale zpět k těm úpravám. Včera jsem se rozhodla, že je na čase upravit si chodbu dle mého gusta. Minulý týden páníčci vymalovali pěknou meuňkovou barvičkou, vcelku se mi líbí, ale přišlo mi to takové fádní... Proto jsem v rámci uprav dispozic zvolila jako správné a jediné místo právě chodbu. Takže jsem včerejší dopoledne ani nekontrolovala ty oční záklopky a namísto toho jsem poctivě pracovala. Vykutala jsem do zdi, prozatím (!) , dírku o rozměrech cca 3x3x0,5 (vxšxh) Pěkně jsem se zapotila to Vám řeknu! Vybrala jsem si zrovna nosnou zeď a řeknu Vám, že i příklepvou vrtačkou by to byla dřina...natož zoubkama a drápkama. Nemám já to lehké...Musíme se venku na procházce domluvit se sousedovic Vivou, to je moje super kámoška, aby mi z druhé strany, oni tam mají taky chodbu, trochu helpla, půjde to rychleji a za pár týdnů se nebudeme setkávat jen venku, ale uděláme z doupat průchoďák! Dobrej nápad že jo? Jenže pánička z toho objevu dostala hysterický záchvat smíchu... Nejdřív volala páníkovi, co to jako včera doma vyváděl, když byla s kámoškou v divadle. Ale ten si myslel to stejné, že to udělala panička. Takže nakonec se přišlo na to, že jsem to byla já. Ale zlobit se na mě nemůžou, protože jsem si po sobě pěkně uklidila a tu omítku jsem sežrala.

Už vidím, jak z toho panička zase bude dělat vědu...Jak ji znám, "zkozultuje" to s "veterinářem na telefonu" (ten ji musí mít ale za pěknýho exota :-)...tenkrát volala kvůli té slepičí, gumové, noze, teď zase kvůli sežrané zdi...haha) a pak do mě bude chtít nacpat nějaký vápníkový tablety, protože mi po tom mém prvním hárání chybí vápník...Je mi to úplně jasné...

No tak to vidíte...copak já jsem nějakej zlobivej pes? Kdepak...copak by si beze mě moje smečka počla? Co z toho, že se mi zrovna teď nechce poslouchat, že si z páníčků tropím legraci? Já za ty splašený hormóny přece nemůžu...no uznejte?!

Čau Vaše Béďa...

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!