Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

Moje první velká dovolená

Za Krakonošem do Krkonoš

červen 2007

díl II.

Za Krakonošem do Krkonoš – červen 2007 – díl II.

Třetí den, v úterý, jsem musela odpočívat...Při hrabání nory na Prameni Labe, jsem si tak obrousila pacičky na jedné přední a jedné zadní, že mi je panička zalepila náplastí a byl vydán zákaz velkého procházkování a hlavně hrabání nor, minimálně na jeden den...Byla jsem z toho dost smutná, co vám budu povídat. A aby toho nebylo málo, vyfasovala jsem v Jilemnici botičku, na tu víc postiženou, přední tlapku...vypadala jsem jako magor. Ach jo...No, jak už bylo zmíněno, jeli jsme na výlet do Jilemnice, poslat pohledy, kouknout na Zvědavou uličku, koupit tu zatracenou botu... Autobus z Míseček jezdí do Jilemnice a zpět, dle mého názoru, maximálně 1x týdně a to pouze za měsíce úplňku a v přestupný rok...Ale nějak jsme se tam i zpět dopravili. Počasí se celkem vyvedlo i přes občasné přeháňky a těšně před vystoupením z autobusu, při zpáteční cestě, dokonce přestal i ten obrovský lijavec co se spustil...No, úterý byl pro mě, akčního jezevčíka,nudný den...

Ve středu, sice s oblepenýma tlapičkama a jednou botou, jsem se konečně zase vydala ven, do lesů, luk a strání...Opět jsem vyšlapali kopec z Dolních na Horní Mísečky, a tam jsme se pustli nejprve po červené - k Harrachově skále, přes Mechovinec, kde se mi podařilo vzít pořádný kramle po tůze moc voňavé stopě, možná i liščí! (a od čtvrtka už jsem se tahala se stopovačkou...). Po tom co mě páníci vyřvali, doběhli a sprdli...a já vůbec, ale vůbec netušila proč... jsme se vrátili na nudnou lesní cestu a u Švýcarské boudy jsme se napojili na modrou a pokračovali dolů na rozcestí u Třídomí a odtud do Vítkovic. Potom na oběd do Hotelu Jasmín, který byl jediný otevřený (!!!) a paníci si tam nakonec skutečně pošmákli (já taky dostala kousek masíčka na posilněnou :P ) . Panička poblíž hotelu vyčmuchala lišky…no říkala tomu lišky, ale čestné jezevčičí, že to lišky nebyly. Nevím, kdo jí co napovídal…  byly to jakýsi malý oranžový kytky či co…No panička z nich měla radost, jakou bych měla já ze skutečné lišky…málem začala i štěkat…Pak, vzhledem  ke stavu mých  tlapiček a k vývoji počasí, které se začalo zhoršovat  a chystalo se na déšť,( mimochodem, toho rána, bylo na Horních Mísečkách, v 9:30hod jen 5 stupňů Celsia...ještě že mám kožíšek a umím rychle běhat!) jsme se na zpáteční cestu vydali busem a pěkně jsme cestou od autobusu  k našemu hotelu stihli zmoknout...dnes už si to průtrž nerozmyslela....Jo a botu...botu mi paníci sundali hned na Harrachově skále...protože jsem "začala děsně kulhat"..., to se mi povedlo, taková finta FŇ...blázínci mi uvěřili, že s botou neujdu už ani metr...To jste měli vidět ty mety, když mi tu mučící botu sundali a já mohla běhat, sice s náplastí, ale úplně bez boty...!!!

Ve čtvrtek bylo strašné počasí...od rána byla mlha a zima, toho dne naměřili na Labské boudě, něco kolem 2 stupňů...My se i přes to vydali na výlet, opět pěšky na Horní Mísečky, odtud  busem na Zlaté Návrší...autobus se tak tak prokousal mlhou...Mlha to byla skutečně taková, že by se dala krájet... Na Vrbatově boudě se ještě páníci zahřáli gročkem a pak už jsme konečně vyrazili,  po červené přes Harrachovy kameny, na Růženčinu zahrádku a Kotelské sedlo. Bohužel krásných výhledů po krajině jsme zůstali "ušetřeni" a byli jsme všichni rádi, že si vidíme aspoň na špičku čumáčku. Další naše kroky nevyhnutelně vedly do chaty na Dvoračkách...Ta jejich dršťková polévka a domácí housky mi tak voněli pod nos...až jsem jim tam z toho usnula...Zdály se mi sny o voňavých kostičkách, flákotách masíčka a lítacích klobáskách…a tak krásně teploučko tam bylo... Za oknem se ženili všichni čerti - mlha byla pořád hustší  a navíc se z jemného mžení vyklubal pořádný lijavec, který by kdejakého jezevčíka odradil od cupitání po horách. Ale já se nedala a hrdinně vstala a popohnala páníčky, že je čas jít dál...a pokud zrovna "nepršelo i ze země", tak jsem vedla smečku pořád rychle vpřed. Jen když už se déšť změnil v pořádný lijavec a i pánici se schovali pod stromy, jsem se zastavila a chytře jsem si vlezla paničce pod nohy, kde mě chránila clona z batohu a pláštěnky... Asi kilometr od naší chaty už nás ale chytl takový lijavec, že ani to nepomáhalo...páníci mě pak raději zabalili do ručníku, ale já i přes to cvakala zoubkama jako datel do stromu...pár desítek metrů před chatou jako když utne...bylo po dešti...a dokonce vysvitlo sluníčko... Jen my tři jsme se vrátili jako tři zmoklé slepice...Na pokoji jsem se zavrtala do peřin a pořádně jsem si až do rána prohřívala kožíšek....

V pátek nás čekal poslední výlet. Počasí se umoudřilo, vysvitlo sluníčko, jen vítr zpočátku foukal...Opět jsme vyšlapali na Horní Mísečky, a stejnou cestou jako ve středu jsme se dostali až ke Švýcarské boudě, tentokrát jsem se však po modré dali na opačnou stranu a nad Labskou přehradou jsme se napojili na zelenou. Po zelené jsme došli až do Špindlu. Cestou jsem posbírala dost borůvek...hlavně do kožíšku... Taky jsem vyhrabala pár děr , konečně mi to zase dovolili, a vypila skoro všechnu vodu z jednoho z pramenů...Poslední den jsem musela využít jak se sluší a patří...Taky jsem jim chtěla ve Špindlu nechat něco na památku a udělala jsem výstavního bobana přímo  na ten jejich parádní Bílý most...No jo, jenže znáte ty páníčky...Představte si, že to po mě uklidili...Taková drzost… Páníci se zase nadlábli, já zase  vyžebrala kousek  toho žvance, znáte to "když jsme na tom výletě, tak teda jo..." ;-) No, a pak si na mě paníci nachystali překvápko...Přišli jsme k nějaké budce, paníček vyměnil jedny papírky za druhý, panička si mě "zapnula pod bundu"...říkala jsem jí, že mi není zima, ale prý ne, prý ať tam raději zůstanu...Raději? Proč raději? Co to na mě chystají??? No a pak najedenou… jsme seděli na nějaké lavičce a ta lavička se z ničehož nic začala hýbat a pak jsme najednou seděli nějak strašně moc vysoko nad zemí...No, přiznám se, pár metrů jsem se bála, ale jsem nevěděla, že ta lavička bude tak dobře držet...nakonec se mi to ale zalíbilo a jako správná jezevčičí drbna jsem si užívala ten výhled a konečně jsem věděla, proč se všem těm ptáčkům tak moc líbí létat...To byl výhled, to byla panoááámata, pocit svobody…Jen dolů jsem se raději moc nedívala ;) Tak o bylo mé první setkání s lanovkou...Na horní stanici lanovky, na  Medvědíně, už jsem dělala machra...no řekněte, kolik jezevčíků, se svezlo lanovkou? Z Medvědína jsme se "mrtvým lesem" vydali na Šmídovu vyhlídku a pak už přes Horní Mísečky zpět na naši chalupu do Dolních Míseček...

No a v sobotu po snídani jsme se "odbytovali"...a v poledne už jsem se válela doma na gauči... A věřte mi, že to byl krásný výlet, já se tam tak naběhala, že jsem ještě 14 dní měla tlapky hlaďoučké jako štěňátko, čumec jsem si tam tak procvičila, že mi teď neunikne žádná myší díra v okruhu jednoho kilometru... Naučila jsem se vyštěkávat "kořist", což prý se mi bude hodit... No a dokonce jsem už ulovila svoji  první myš...a následně i další... Jestli to tak se mnou půjde dál, podtuneluji celou Prahu 9 a - myši těšte se!!!! Tak moc mi ten výlet prospěl, že se v budoucnu můžu prý těšit na další podobné...:-) 

 

 

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!