Drsňačky Béďa a Kadlik

Vítejte na stránkách drsnosrstých trpasličích jezevčic Bédi a Kadlika - Nemnožíme! Chováme!

Béďovo a Kadlikovo příběhy

Moje první velká dovolená

Za Krakonošem do Krkonoš

červen 2007

díl I.

Tak už to přišlo, konečně jsem se dočkala pořádné a opravdové dovolené!

            O tom, zda pojedu také nebylo pochyb...jen se muselo vybrat nějaké "dog fiendly" místečko. Osud a paniččino penzijní připojištění rozhodlo. Nabídka na "finančně výhodný" pobyt v Krkonoších - Dolních Mísečkách přišla ve správnou dobu a po ověření informací, že v Hotelu Jaki jsou psové vítáni bylo rozhodnuto.

            Termín byl vybrán tak, aby horstvo nebylo ještě přeplněno, ale počasí nam bylo již nakloněno a tak se jelo na poslední týden v červnu. V pátek 22.6. v deset mi panička konečně sbalila věci podstatné (: granule, pamlskovník s patřičným obsahem, mističky, plyšovou krysu, plyšové ryby - červenou i růžovou, plyšového žraloka, pryžové buřtíky na špagátě a žužlačku z vepřové kůže...), ale i nepodstatné ( : obojek, vodítko, stopovačku, klěště na klíště, desinfekci na klíště...) Nekonec musela z batohu vyhodit dvě svá trika a jedny kraťase, aby se mi tam všechno vešlo, ale já ty trika ani ty kraťase stejně nepotřebovala, tak co...;).          

             V sobotu v poledne jsme se nalodili do autobusu směr Horní Mísečky a vydali se vstříc týdnu dobrodužství v horách. Po třech a půl hodině kodrcání se můj čumec zaplnil tou omamnou vůní hor, vůní lesa, potoků, kytek, skal a všemožného zvířectva lesního a v mé dušičce se probudil pud vlka, lovce, dravce a objevitele a nic mi už nemohlo zabránit v objevování, očmuchávání, hrabání, běhání, lovení a hraní...tedy skoro nic, až na paničku...Ten den, jelikož jsme nepřijeli právě brzy, zbyl čas už jen na poznání okolí hotelu, očmuchání starého smrku na němž byla pověšeno ptačí krmítko a kolem to náramně vonělo, prozkoumání hloubky potoka, rozvrtání několika krtčinců a běhání za konipáskama a konečně i na apartkování smrkové šišky a následovnému zalepení fousů smolou z oné...     

           Nicméně v neděli ráno jsem se probudila, řádně se protáhla, něčeho jsem pojedla, nechala si sbalit do batůžku pár drobností na cestu (celý týden jsem měla nosičku zavazadel -heč!) a už se mohlo vyrazit. První tůra vedla z Dolních Míseček po modré na zelenou do Kotelních jam a odtud na Dvoračky. Ze dvoraček na Zadních Plech po vrstevnicích Lysé Hory až na Krakonošovu Snídani. Potom do kopce na Voseckou Boudu na oběd potom kouknout k Polským sousedům přejít k prameni Labe, Labské louce a Labské Boudě a přes Zlaté návrší a Vrbatovou Boudu do Horních Míseček a odtud na hotel do Dolních Míseček. Všeho všudy a cca 24 lidských kilometrů. Jezevčičích jistě 2x tolik! Jen uznejte, než jsem vše kolem cesty oběhala, očmuchla, prohrabala, než jsem se rozhlédla po spím způsobu po okolí, dalo mi to pěkně práce!

Druhý den, v pondělí, se na nás sluníčko krásně usmívalo, paníčkové se nasnídali, já se taky posilnila a mohlo se vyrazit na další pěknou tůru po horách...Nožičky jsem měla pěkně odpočaté a vzduch voněl ranní rosou a jehličím a tak nám nic nám nebránilo vyšlápnout si na Horní Mísečky, odtud po červené a modré do Špindlu, tam jsme si počkali na autobus na Špindlerovku. V nově opravené Špindlerovce jsme se naobědvali, paníčci si dali polévky, panička Kerkonošské kyselo a paníček gulášovku v pecnu chleba. Já dostala masovou taštičku a zhltla jsem ji na jedno nadechnutí, aby mi to nezbodl nějakej hladovej turista...:-) Pak už jsme se, opravdu dostatečně posilnění vydali na výšlap. Cesta vedla po hřebeni, přes Dívčí a Mužské kameny, po cestě se mi podařilo minout o cca 5 cm asi 20ti centimetrovou zmiji... Po tomto zážitku už jsem musela pochodovat "v řadě jako husa"...panička první, pak já a paníček nás jistil ze zádě...  Panička měla po zbytek dovolené oči na šťopkách, ale naštěstí to bylo mé první a snad i poslední setkání s tímto zvířátkem. Pokračovali jsme dál, na Vysoké kolo, které je opravdicky moc a moc vysoké, řekla bych, že jako tři tisíce jezevčíku na sobě... tzn. 1508,5 m.n.m . Odtud na Pramen Labe (tam už jsem to dobře zanala z předešlého dne...Hlavně mi tam moc chutnala ta voda, takže mi tam panička "natankovala" na další cestu :-) Zpět na hotel jsme se vydali zase jinou cestou, tentokrát po žluté, po Staré vozové cestě...Opět jsme měli v nohou kolem 25 km...tedy páníčkové, já měla zase určitě víc...Nemáte tucha, co to dá práce přečíst po cestě co nejvíce zpráv a informací od a o všech těch, co tu prošli před náma...Večer jsem padla paníčkům do postýlky a spala a spala a spalo...úplně jako ti broučci...až do rána...

Žádné komentáře
 
Díky za návštěvu! Budeme se těšit příště!